… aneb „Šumava 2020“
V období 16. až 19. srpna 2020 vyrazila skupina čítající 17 členů SDH Svaté Pole na cyklovýlet, cílem byla Šumava – Lipensko.
Destinace a trasa byla s obdivuhodnou přesností a pečlivostí naplánována naším velitelem Pepou a jeho kamarádkou Šárkou. V neděli 16. srpna byl stanovený obligátní odjezd v 15:30 hod. od hospody. Naše silniční kolona čítala 5 automobilů zatěžkaných ze všech myslitelných stran našimi bicykly a bagáží přetékající z kufrů. Před koncem cesty jsme zanechali naše kola v úschově u hajného Járy ve Stožci. A dále jsme pokračovali do kempu Jenišov u Horní Plané. Zde byl vybudován základní tábor, který nám poskytl přístřeší pro následující 2 noci. První noc na horách byla zatěžkávací zkouškou kvality spacích pytlů i pro zkušenější starší z nás.
Brzké pondělní ráno proběhlo v kolegiálním duchu „Milane, vezmi si můj spacák, ať se zahřeješ“. Po vydatné snídani jsme došli na blízkou železniční zastávku a nastoupili do vlaku směr Stožec. Po projetí několika zastávek nás překvapila výzva paní průvodčí k nasazení roušek z důvodu překročení hranice do jiného okresu. I s touto výzvou jsme se popasovali s vrozeně českou improvizací. V naší cílové destinaci, Stožci, jsme navštívili Informační středisko a de fakto tím započala celopobytová hra, v rámci které jsme měli získávat informace o místních zajímavostech a odpovídali na předepsané stěžejní otázky. Následovalo vyzvednutí kol z depozitu, nutné doladění výšek sedel a hurá na asfalt. Fyzickou připravenost prověřilo první táhlé stoupání. Na 6-ti kilometrech jsme překonali zhruba 200 výškových metrů. Došlo i na chlazení namáhaných partií v blízkém potoce.
Stoupání skončilo dosažením Rosenauerova pomníku u Schwarzenberského plavebního kanálu, který se po dalších 29 kilometrů stal naším průvodcem nádhernými partiemi národního parku. Zastavili jsme si u Portálového tunelu plavebního kanálu, abychom zkusili dohlédnout na jeho konec ústící na druhé straně kopce. Po malém kopečku následoval sjezd do Jeleních Vrchů a hledání odpovědí na herní otázky ve skanzenu. Krásně se nám upalovalo po mírně klesajících lesních cestách až do Zadní Zvonkové. Zde jsme v Pensionu Marie načerpali potřebné živiny, doplnili tekutiny a někteří zkušenější z nás si narovnali záda a uchýlili se ke krátkému horizontálnímu meditování. Posilnění a odpočatí jsme navštívili kostel Svatého Jana Nepomuckého a prostudovali zde prezentovanou smutnou historii zaniklé obce.
Dlouhý sjezd do Bližší Lhoty byl sladkou tečkou po parádních cestách a výhledech na Šumavu. Nalodění na přívoz ve čtyřstupňové formaci s koly proběhl bezproblémově. Denní bilance ujeté vzdálenosti činila 48 km. Návrat do kempu mnozí oslavili koupáním v nepříliš teplém Lipnu. Večerka proběhla v souvislostech celodenního pohybu bezproblémově a brzy se ze stanů dětí ozývalo pochrupování. Zde je na místě vyzdvihnutí parádních cateringových služeb turecké rodiny našeho malého svěřence Nicolase, která nám připravila dokonalý noční piknik za svitu svíček.
V úterý po vydatné snídani jsme sbalili stany a veškerou bagáž naložili do automobilů. Stihli jsme se nalodit na první přívoz dne a s pocity stísněnosti jsme sledovali nalodivší traktor John Deere s připojeným sběracím lisem. Čára ponoru přívozu byla jistě mimo běžný standard, ale vliv na funkci to naštěstí nemělo. Výšlap směrem k Zadní Zvonkové nám zpestřil volně se pohybující býček mimo ohrazenou pastvinu. Oběd v již vyzkoušeném penzionu byl špičkový, někteří jej doprovodili sladkou tečkou v podobě domácího štrůdlu. Pokračovali jsme pohodovým tempem dále podél plavebního kanálu a u bývalé osady Pestřice se naše cesta stočila i na Rakouské území. Na turistickém hraničním přechodě Ježová na nás při studiu informačních tabulí začalo kapat a následně se intenzivně rozpršelo.
Naštěstí nám přístřeší poskytla turistická chatka. O zábavu a svačiny zde nebyla nouze. Jen předpověď počasí nám nehrála příliš do karet. Z toho důvodu bylo rozhodnutí, vydat se dešti vstříc, logickým krokem, který ovšem byl s přibývající vodou v našem oblečení podroben vnitřní kritice nemnohých z nás. Déšť ustal až v blízkosti hráze vodní nádrže Lipno. Špatné počasí v kombinaci se silnicí křižujícími kolejemi si vybralo daň v podobě Jirkova pádu z kola. Zranění to bylo naštěstí jen povrchové, cestu tak do Vyššího Brodu mohl dokončit. Zde, poblíž a v doslechu řeky Vltavy, byl pro naši poslední noc vybudován stanový tábor. Sušilo se, povídalo a všichni se těšili na večeři. Bilance úterního dne činila 53 najetých kilometrů.
Středeční ráno bylo věnováno balení věcí, stanů, kol a přesunu karavany do Hluboké nad Vltavou. Tam z parkoviště u přístavu vydala se skupina cyklistů s potřebným vybavením ferratě vstříc. Po zhruba 8-mi kilometrech sesedli jsme z kol, vytvořili z nich jeden veliký řetězy zabezpečený chumel. Sestup k vodě byl krátký, o to víc prudký. Na plovoucím molu jsme si navlékli sedáky, přidělali tlumiče pádu, nasadili helmy. Tuto krásnou skalní linii vedoucí těsně nad vodní hladinou jsme prostupovali v 7-mi členných skupinách. Od prvních kroků ve stěně bylo patrné, že si všichni přivlastnili a dobře zapamatovali metodické pokyny Šárky z ranní instruktáže. Cestu 150 m v obtížnosti kategorie B zvládli všichni včetně nejmladšího člena výpravy Šimona. Po návratu do Hluboké nad Vltavou a společné závěrečné fotografii, jsme se vydali na cestu domů.
Středeční bilance činila: 16 km na kole + 150 m ferraty. Celkově jsme ujeli cca 118 km, i když velitelův tachometr ukazoval celkových 123 km. S úsměvem na tváři vzpomínám, na vynikající partu, nádhernou krajinu Šumavy, mnoho informací o místní historii a geografii, ale především skvělou náladu plnou vtípků a legrace, kterou jsem s vámi za těch pár dnů prožil. To vše díky vám všem.
Martin, zvaný Martina!
Autor videa: NIKOLAS
